GO || 6. kapitola

24. prosince 2012 v 13:13 |  Game's on
A už je to tu zas... kapitola.
Doufám, že další nebude opět vánoční dárkem jako je tahle xD.
Snad se vám vše (zbloudilým čtenářům) splní vše, co jste chtěli.
Vždyť Vánoce jsou svátkem naděje.
Merry Christmas. And may the force be with you.




"Popravdě, kdy naposledy jsi mluvila s rodinou?" překvapila mě doktorka svou otázkou. To vypadám až tak osaměle?
"Asi dva týdny zpátky, možná měsíc," pokrčila jsem rameny.
"A s přáteli?" To mě chce dnes zahnat do kouta? Odvrátila jsem pohled.
"Nino," povzdychla si. "Nejsi tady za trest. Nemáš nakázáno odtrhnout se od okolí," odložila papíry a opřela se lokty o stůl, čekala na mou reakci.
"Já jen… Není to o tom, že bych nechtěla," snažila jsem se vysvětlit, "ale pokaždé, když jsem se rozhodla napsat dopis, mail, nebo i jen zvednout telefon, zpanikařila jsem."
"A proto ses rozhodla, že je lepší to nezkoušet? Odstřihnout se od toho všeho?" Přikývla jsem. Byla to pravda. Sice částečná, ale pravda.
"To ti ovšem návrat moc neulehčí."
Čekala jsem, že to nebude jedna velká úžasná procházka růžovým sadem. Ale zároveň jsem se modlila, aby to nebyla úplná katastrofa. Zavřela jsem oči a pokusila se uvolnit. Suzie už seděla na svém obvyklém místě a pomalu ujídala ze svého salátu.
"Dobrou chuť," konečně jsem se odhodlala připojit se k ní a odsunula jsem jednu ze židlí.
"Nino! Už jsem málem vyhlásila pátrání," usmála se a já jí úsměv musela oplatit.
"Promiň, důsledek roční pauzy. Učitelé chtějí porovnat osnovy," mávla jsem rukou a vytáhla z tašky jablko. Suzie jen chápavě přikývla.
"Budeš toho mít hodně?" zajímala se.
"Nic nezvladatelného, ale pár večerů mi to zabere."
"Jasně. Nicméně doufám, že si pár večerů vyšetříš i pro mě!" popíchla mě.
"Suz… Omlouvám se, že jsem se ani jednou neozvala," vychrlila jsem ze sebe.
"Takže by to vlastně nemělo být jen pár večerů, což?" mrkla na mě.
"Myslím to -"
"Vážně. Já vím. Asi bych ti to měla vyčítat a nechat tě v tom vykoupat a věř, že jsem to měla v plánu! Dokonce jsem si v hlavě představovala, jak ti vynadám, až se vrátíš, ale když jsem tě dneska potkala na té chodbě… nějak mě ten vztek a ublíženost opustily," odložila vidličku a přemýšlivě pokývala hlavou.
"Asi mi došlo, že jsi k tomu musela mít určitý důvod. Navíc," spiklenecky se ke mně naklonila, "vyzvídala jsem od tvý mámy." Společně jsme se rozesmály. Moje úleva musela být hmatatelná.
"Čeká mě rozhovor s Joshem," šeptla jsem pak, ale trvalo chvíli, než jsem se odvážila vzhlédnout.
"Hm," zamračila se. "Šel na to rychle, to ti nedal ani den?"
Už jsem jí nestačila odpovědět. Zbylá místa zaplnili lidi od Suzie z ročníku a rozhovor se stočil k úplně jiným věcem. Až když odešli všichni naprosto pro mě neznámí lidé a já se mohla přestat přitrouble usmívat, jsem dostala šanci se jí na něco "nenápadně" zeptat.
"Suz, kdo je letos šéfredaktorem školního časopisu?" A nasadila jsem ten nejnevinnější úsměv. Podezřívavě si mě měřila.
"Proč?"
"Jen tak..."
"Nina Wilsonová se nikdy na nic neptá jen tak. Tak to vyklop." A bojovně založila ruce na prsou. Kdyby to s ní aspoň někdy bylo jednoduché. Zkusím jinou taktiku.
"Zapomeň na to, zeptám se někoho jiného."
"Koho? Joshe?" Dobře, tohle byla rána pod pás. Taky ihned z mého výrazu poznala, že lehce přestřelila.
"Fajn, vzdávám se. Brooke Hillová." Nedokázala jsem skrýt potěšený úsměv. Dalo by se říct, že dokonce škodolibý. To Suzie zaujalo ještě víc.
"Že ty něco plánuješ?" Už jsem jí někdy řekla, jak je otravné, že mě má tak dobře přečtenou? Pokud ne, možná by to stálo za to. Ale teď ne. Dneska už nikdo neměl další hodiny. Dar prvního školního dne. Věděla jsem, že dál už to odkládat nemůžu.
"Už musím jít." Snažila jsem se udržet neutrální výraz. Moc mi to nešlo. Naštěstí to ponechala bez jízlivého komentáře.
"Jasně, tak zítra... A Nino?"
"Ano?" Zrovna jsem se zvedala a v první chvíli jsem si nevšimla jejího posmutnělého výrazu.
"Netrap ho." A to byla ta jediná věc, kterou jsem jí nemohla slíbit.
 


Komentáře

1 El El | Web | 6. ledna 2013 v 12:27 | Reagovat

Nevím kde jsi vzala schopnost psát tak, aby člověk nepřestal číst...
Strašně dobře se to čte.. jdu si přečíst předchozí kapitoly :D :)

2 Andy Andy | 10. ledna 2013 v 1:39 | Reagovat

Tak to jsme dvě :D.
Ale děkuji, i když chvála patří i spolautorce ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama