GO || 3. kapitola

16. srpna 2012 v 10:00 |  Game's on
Tak a je tu třetí kapitola! Teď jsem to trochu brzdila já,
ale snad to stálo za to čekání.
Nina vplouvá do zrádných vod a za každým rohem čeká žralok z minulosti.
(Ehm, no nic). Enjoy!






"Jdeš pozdě, Nino," napomene mě doktorka, ale ani nevzhlédne od papírů, do nichž si přepisuje poznámky zřejmě z předešlého sezení. Nejistě přešlápnu na místě. Proč tohle vlastně podstupuju?
"Původně jsem neměla v plánu přijít," přiznám se, když to ticho začne být trochu neúnosné. Tušila to?
"Pak jsem ráda, že si se překonala," usmála se a povzdychla si. "Nikdy to není jednoduché. Někdy není snadné mluvit o věcech, které tě trápí, s člověkem, jenž ti je nejblíž, natož s úplně neznámou osobou v cizí zemi. Nechci a nebudu tě do ničeho nutit, ale -"
"Jak si můžu být jistá, komu ještě můžu věřit?" zarazím její začínající monolog typu - 'pokud ti mám pomoci, musíš se mi otevřít' a vyslovím otázku, která mě děsí už snad i ve snech. "Jak se jim vůbec můžu kdy podívat do tváře?" hlesnu. "Jak mám překonat ten strach, že -" nedokážu svou myšlenku dokončit.
"Od toho jsme tady," přisedne si ke mně. "To, co tví spolužáci udělali, bylo kruté, ale vždycky je tu světlá stránka." Šokovaně sebou trhnu. "Nechápej mě špatně. Mám na mysli to, že ti to otevřelo oči."
Tehdy bylo těžké něco takového považovat za světlou stránku, ale opět měla pravdu. Došlo mi to o to více, když jsem po otočení spatřila Ashley s Loganem. Jo, Ashley byla moje kamarádka. Minulý čas je v této větě naprosto přesný. Je roztleskávačka. Ano, tím se oficiálně stávám obětí toho nejstaršího středoškolského klišé. Podrazila mě blonďatá královna střední školy a já se ještě stačila divit. Teď mě ale její afektovanost a přespříliš sladké úsměvy praštily přímo do očí. A Logan? Ego sahající do neměřitelných výšin. To se teda nedalo přehlédnout ani předtím. Zaráží mě ale jedna věc…
"Co dělají spolu?" Pozorovala jsem je celou dobu, co se promenádovali po chodbě, ale všechno mi doklaplo až v okamžiku, kdy se Logan rozhodl Ashley udělat předčasnou zubní prohlídku. Znechuceně jsem odvrátila hlavu. A pak jsem se zarazila. Rozumějte, Logan nikdy nebyl můj kamarád. Toho ováda jsem trpěla jen proto, že s ním chodila moje kamarádka. Ta zrovna stála přede mnou s nečitelným výrazem.
"Suzie?" zamumlala jsem potichu. Zašklebila se na mě.
"Netvař se tak překvapeně. Myslelas, že bych s ním mohla zůstat po tom, co ti udělal?" ptala se mě naštvaně. To však neznamená, že jsem si nevšimla té potlačované bolesti.
"Vždyť jsem po tobě nic takového nechtěla."
"Ani si nemusela. On celou tu věc vymyslel, Nino! Je to pitomec." Tak s tím se nedalo nesouhlasit. Všimla si změny mého výrazu a byla jsem si jistá, že odhadla, na co myslím. To na ní bylo jedinečné a vzácné. Nemusela jsem se přetvařovat. A hlavně ani nemohla.
"Vážně bych chtěla, abys chodila do stejného ročníku," řekla jsem upřímně.
"Tak to jsme dvě," odpověděla s úsměvem.
"Takže se uvidíme na obědě?"
"Druhý stůl podoknem," odpověděla bleskově.
"Jako vždy." Mrkla na mě a vydala se pryč. Vlny lidí proudily okolo mě a já si užívala chvilku anonymity. To se totiž velice brzo změní. Možná bych měla být uražená, že o pár kilo míň, delší vlasy a nové oblečení stačí k tomu, aby mě nepoznali. A to jsem po tom skandálu měla fakt velkou fotku v novinách. Zavrtěla jsem hlavou. To nejsou zrovna vzpomínky, které bych si měla připomínat. Ale Suzie byla první opravdový střet s realitou. Jsem zpátky. A měla bych si přiznat, že se nejvíc děsím setkání s někým, kdo je jí až nebezpečně podobný. Radši jsem se moc nerozhlížela. Uslyšela jsem zvonění. Nepospíchala jsem. Když jsem dorazila před učebnu historie, zastavila jsem se. Zhluboka jsem se nadechla. Je to tady. Bitva začíná. A rozrazila jsem dveře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama