GO || 1. kapitola

4. srpna 2012 v 10:00 | Andy & Enny |  Game's on
S Enny jsme se do toho opravdu pustily na plný plyn. :D
Kapitoly plánujeme krátké a svižné, takže snad budou přibývat v rychlém tempu.
No, a teď už vás Nina Wilsonová vítá u první kapitoly své příběhu...
(Jinak jsme si stanovily pravidlo, že každá bude začínat flashbackem z nějakého jejího sezení s psycholožkou. Proto ta kurzíva :P)





"Jak se dnes cítíš?" zeptala se mě doktorka Millerová v okamžiku, kdy jsem se usadila na pohovku. Vždycky touhle větou začínala, jako by to snad pacientovi pomohlo se nějak otevřít. Nebyli byste na tu otázku spíš alergičtí? Každopádně, já už ji pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. A ona to moc dobře věděla. Sedla si naproti mně a pozorovala mě tím svým pronikavým pohledem. Při prvním sezení jsem z ní byla celkem nervózní, co vám budu povídat.
"Vím, je to fádní, ale myslím, že obě moc dobře víme, že tentokrát má otázka nabírá nových rozměrů. Příští týden už budeš zpět, takže… Jak se cítíš?" Zadívala jsem se na chvíli z okna a snažila se ujasnit si, jaké pocity se ve mně uhnízdily.
"Překvapivě lépe, než bych před několika měsíci řekla," odpověděla jsem jí popravdě.
"Jste fakt dobrá," trošku jsem ji popíchla. Pousmála se a neznatelně zakroutila hlavou.
"Máš opravdu jedinečný obranný mechanismus. A ne jen díky němu věřím, že mé rozhodnutí bylo správné..."

A proto jsem tady. Portland. Vítej doma, Nino.
Netěšila jsem se. Abych řekla pravdu, moje radost se pohybovala v hodnotách arktické zimy. Protože i když všem namluvili, že jsem jela do Francie chytat bronz, tak jsem věděla, že tuhle trapnou zástěrku prokoukne i průměrný americký student. A to mluví za vše.
Nemůžu tvrdit, že mi domov nechyběl. Trpěla jsem vrcholným nedostatkem styku s lidmi, co dokonce hovoří mým rodným jazykem. Což je taky jediný, který plně ovládám. Tento nepatrný nedostatek v mém vzdělání moji rodiče nebrali na vědomí, když mě poslali na druhý konec světa. K žabožroutům. Jako bych už neměla dost velkou újmu na zdraví, tak jsem byla vystavena něčemu takovému. A to jsem si nemohla ani v klidu anglicky nadávat. To je totiž jediné, co Francouzi bezpečně ovládají.
No, ale zpět do přítomnosti. Pořád si připomínám svůj seznam, abych neztratila své odhodlání. Pozvedla jsem jeden koutek úst v ironickém úsměvu. Myslím, že by Stacey Millerová nespěchala s mým balením se zpět, kdyby věděla, co mi vlastně nevědomě zasadila do hlavy. Jak jsem řekla i jí osobně, byla fakt moc dobrá. Vlastně předčila mé očekávání, co se psychologů týče.
Nicméně bych musela být opravdu tupá, nepochytit za ten rok nějaké ty její fígle, ne? Kdyby věděla, že jsem se pustila do samostudia vybraných pasáží z psychologie, myslím, že by mě mohla ocenit jako studentku roku. Což se nedá říct o mém opravdovém pobytu na střední škole v Evropě. Jaká to škoda, že mě to ale vůbec nemrzí.
Takže můžu v klidu začít svoji křížovou výpravu. Ne, že bych nutně potřebovala zachránit Jeruzalém, ale minimálně moje reputace je v sázce. Můj seznam znáte, ale nepředstavujte si mě jako krvelačnou bestii lačnící po pomstě. Teda ne tak úplně. Já nehodlám klesnout na jejich úroveň. Žádné podvody. Postarám se o to, aby se potopili sami. Každý má svá temná tajemství. No, co... nikdy jsem netvrdila, že jsem andílek.A oni už léta terorizují školu. Nastává nový režim.
A přesně s těmito myšlenkami jsem vstoupila do budovy Deeringské střední školy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama